Měkké techniky, mobilizace, uvolnění blokád a spazmů

Využití technik myoskeletární medicíny podle různých metod a autorů.

Mezi měkké tkáně patří kůže, podkoží, svaly, svalové pochvy a svalové povázky. Zdravé měkké tkáně jsou vůči sobě uvolněné. Vlivem přetížení, úrazů či nemocí dochází v těchto měkkých tkáních ke změnám, kterými jsou ztuhnutí a přilepení tkání k sobě a vznik lokálních zatvrdlin -myogelóz a tzv. spoušťových bodů – trigger point, které vyvolávají napětí a bolest. K odstranění těchto poruch jsou vhodné měkké techniky prováděné bez použití emulzí či olejů, na sucho. Při terapii se postupuje z povrchových vrstev do hlubších. Měkké tkáně (kůže, facie, svaly) mají úzký vztah k pohybové soustavě a pro svou správnou funkci musí být posunlivé.

Kosti jsou spojeny klouby. U zdravého kloubu je tzv. „joint-play – kloubní hra“, kloub funguje správně bez omezení. Při přetížení, úrazech, nárazech, strnulých polohách a při svalové nerovnováze či vadném držení těla dochází k zablokování kloubů. Je to podobné, jako když hladce vytahujete zásuvku ze stolu a ona se vám zpříčí. Je třeba ji uvolnit. 

Kolem zablokovaného kloubu se patologicky mění i měkké tkáně, komplikuje se zde krevní a lymfatický oběh a samozřejmě to bolí. Blokády se ošetřují kombinací měkkých technik, masáží a mobilizačních postupů. Mobilizace jsou šetrné a pomalé, využívá se dechové facilitace a pohledu očí. V praxi se od rychlých manipulačních nárazů již upouští, neboť mobilizace jsou šetrné a bezpečné.

Kloubní mobilizace se využívá v případě blokády kloubu nebo pohybového segmentu páteře (spojení dvou sousedících obratlů). Jedná se o jemné opakované pohyby na hranici možného rozsahu sloužící k obnově kloubní hry a zvětšení pohyblivosti v kloubu.